[caramelka]

ahoj, měla bych pár otázek do davu, jsou spíše obecné, ale částečně se vztahují i k mým osobním problémům.

1) myslíte si, že existuje nějaký návod na to, jak se správně hádat? že lze dodržovat nějaká pravidla (třeba i vlastní) na to, jakým způsobem by měly hádky probíhat?

drahoušek vymyslel, že bychom si nějaká pravidla vytvořit měli. já jsem si ale téměř jistá, že se budou týkat toho, co nemůžu ovládnout - každý přece řekne během hádky plno věcí, co nemyslí vážně.

1a) což je další věc: pokud něco člověk řekne v hádce, je to vážně pravda nebo to je důsledkem naštvání ? s tímto mám trochu problém, protože nikdy nepoznám, co bylo myšleno vážně a co už ne a co jenom tak z poloviny. jediné v tomto ohledu mě napadá se zeptat, jenomže to je takové ošemetné, poněvadž - co když to myslel vážně, ale pak mi to neřekne, protože mě tou pravdou nechce ranit? (což v tomto já mu věřím, že mluví pravdu, tak ze 3/4, on mě bohužel vůbec)

2) jak to jde udělat, když už začne hádka, nenaštvat se ? .. já se fakt neovládám, pokud mě ON něčím naštve. pokud jde o takové ty běžné hádky nebo řekněme konflikty, tak se mi současný "protivník " (kdo má jiný názor a dává to najevo bezostyšně tak, že mi svůj názor imo "cpe") začíná tak nějak hnusit -- a to je znakem všech mých konfliktů s kýmkoliv. vtip je v tom, že když jde o cizího člověka, jen si něco pomyslím a dál už to neřeším. ale když jde o bližního, tak si to promítám v hlavě pořád dokola, protože "on" je vlastně taky součástí mne, tudíž mám tak nějak pocit, že bychom měli mít alespoň částečně (v něčem) stejné názory. je to pro mne podobné jako kdyby někdo tvrdil, že je komunista a já jsem zrovna šla volit ODS - někteří lidé se kvůli politickým názorům rozcházejí úplně.
co řeším, je to, že k takovému člověku s názorem, jenž nedovedu z nějakého důvodu respektovat, chovám silné antipatie a mám chuť ho v danou chvíli minimálně zabít. a tak se taky chovám. pošlu ho, kam patří, dám mu jasně najevo, že jeho názory pohrdám a je to pro mě stejné, jako kdyby na mě doma zazvonil někdo z firmy OVB a začal mi vykládat nějaké bláboly o smaragdu a diamantu (rozumějte systém pyramida, víc to zde rozvádět nehodlám). prostě se velmi těžko ovládám, abych takového člověka neposlala do řitě.
v osobních vztazích se toto nutkání ještě umocňuje, neboť daný člověk přece "patří ke mně", tudíž se pak ptám sama sebe, co s daným člověkem vůbec dělám.. a samozřejmě, protože jsme k sobě otevření jako k žádným cizím lidem, mám menší zábrany jej urážet, nadávat mu, prostě dát mu najevo, co si o jeho názoru myslím. fakt mě to štve, obojí, ale nedovedu s tím nic dělat.

3) čímž se dostávám k tomu, jak mi má takový člověk věřit, že to není nic osobního, když mu odprezentuji to, jaký je debil. myslím to ale názorově. nevím, jak to mám rozlišit, ale je to podstatný rozdíl. připomíná mi to např. situaci, když šéf spí se svou sekretářkou, která mu sice připadá hloupá, ale alespoň si s ní užije. tady je to trochu jiné, neboť já daného člověka miluji, čímž se celá situace jen zesložiťuje, protože mu nechci ublížit, ale zároveň se nechci dopracovat na hodnou ženušku bez vlastního názoru. naštěstí se neshodujeme úplně ve všem, ale v těch názorech, ve kterých se rozcházíme, to opravdu stojí za to.

nevím, co víc k tomu napsat, asi abyste zodpověděli tu otázku 1 a pak, co byste mi poradili celkově na ty body 2,3.

děkuju

[misu]

Hádať sa je ľahké.
Dobre sa hádať tak aby nebol zasiahnutý a urazený ten druhý a aby došlo k nejakému konštruktívnemu riešeniu, nie len vykrikovaniu si hriechov, je umenie.

Asi najzákladnejšie je - dýchaj. Kým niečo povieš, vykríkneš, aspoň do troch napočítaj a prehraj si to v hlave, rovnako aj reakciu partnera a až potom to povedz.

A, rovnako ako si nemyslím, že alkohol je ospravedlnenie pre veci, čo sa nemali a predsa sa stali, tak ani "bola som rozčúlená, preto som to povedala" u mňa moc neplatí. Jednoducho, to čo už raz povieš, bolo vyrieknuté a platí. Ak niekomu vynadáš do debilov, pourážaš ho, ublížiš mu, a tým si uhasíš vlastný hnev, veľmi ťažko budeš za 30minút sa k nemu líškať a hovoriť, že to nič pre teba nebolo, lebo si taká a nevieš s tým nič robiť.

[autor]

misu ti pekne napísala že aj pri hádke sa treba kontrolovať.
Keď vznikne nejaký konflikt tak dotyčného nazveš debilom. Zrejme je to u teba spôsob ukončenia hádky, keďže ste hádkou nedošli k žiadnemu kompromisu a debata nikam nevedie nazveš ho debilom.
Vzťah je ponuka a dopyt.
Každý do vzťahu niečim prispieva a niečo za to chce.Každý by sme chceli partnera podľa svojich predstáv a snažíme sa ho vylepšiť a čiastočne aj ovládať.
Lenže človek aj vo vzťahu potrebuje nejakú slobodu myslenia a rozhodovania. Nemôžeš od niekoho chcieť aby všetko urobil podľa tvojich predstáv lebo to sú tvoje predstavy a on má trochu iné.To už by si doma mala robota ktorý ta ničím neprekvapí, nerozosmeje.A ešte k tomu ty sa asi rada hádaš, potom by to nešlo.
Partneri sa snažia spoločne riešiť problémy, jednoducho si pokecajú o probléme a prídu na nejaké riešenie.
Z nejakého dôvodu si si vybrala partnera ktorého máš, niečo sa ti na ňom páči a asi je toho dobrého viac ako toho zlého.
Caramelka porozmýšľaj o tom čo som tu napísal a skús niečo napísať prečo tie vaše hádky naberú taký rozmer.

[oio]

caramelka, on 27 January 2012 - 19:58, said:

1) myslíte si, že existuje nějaký návod na to, jak se správně hádat? že lze dodržovat nějaká pravidla (třeba i vlastní) na to, jakým způsobem by měly hádky probíhat?

podle mě taková doporučení určitě musí existovat...bohužel ale zatím vím o jednom uceleném systému rad -- a to pravidla asertivní komunikace.
Mnoho z asertivních metod je ale ve vztahu nepoužitelných. Asertivita je skvělá na jednání s cizími lidmi, ...na kamarády ani na bližní vhodná ale není.

Myslím si ale, že by něco mohlo existovat. Chtělo by to si udělat čas, zajít do knihkupectví a prohledat to tam.
Několikrát jsem slyšel, že je dobrá knížka od Grubera - Zlatá kniha komunikace.

Pokud ale nebude nic, myslím, že by bylo možné něco vytvořit. Záleží na tom, co přesně vám vadí.

caramelka, on 27 January 2012 - 19:58, said:

1a) což je další věc: pokud něco člověk řekne v hádce, je to vážně pravda nebo to je důsledkem naštvání ?

to je zajímavé, že se ptáš. Copak ty když něco v naštvání řekneš, tak to myslíš vážně?

caramelka, on 27 January 2012 - 19:58, said:

2) jak to jde udělat, když už začne hádka, nenaštvat se ?

podle mě je důležitý si nad tím pomeditovat a zjistit, proč se naštveš. Alespoň u mě platí, že když opravdu zjistím důvod, uvědomím si jeho iracionalitu a hlavně neužitečnost takového naštvání...tak se příště už nenaštvu.

Naopak -- pokud nevíš proč se naštveš...tak se vždycky naštveš.

caramelka, on 27 January 2012 - 19:58, said:

je to pro mne podobné jako kdyby někdo tvrdil, že je komunista a já jsem zrovna šla volit ODS

třeba mně takový příměr vůbec nic nevysvětlil. Pro mě je uplně nepodstatné, zda bude partnerka komunista nebo těžká pravice. Ať si je klidně Svědek Jehovův...

caramelka, on 27 January 2012 - 19:58, said:

co řeším, je to, že k takovému člověku s názorem, jenž nedovedu z nějakého důvodu respektovat, chovám silné antipatie a mám chuť ho v danou chvíli minimálně zabít.

já třeba na názorové rozdíly pohlížím podobně jako na rasové rozdíly. Stejně jako nechovám averzi k někomu proto, protože je "černej", tak nechovám averzi k tomu, že je někdo (např.) křesťan. Stejně tak je mi jedno, když někdo má rád brokolici (a jiný ne)....

...docela bych byl překvapen, kdyby výše zmíněné příklady (že je někdo např. buddhista, když ty pravděpodobně ne) tobě vadily.
Takže čím to...že když má někdo rád brokolici nebo je křesťan (pokud jsi křesťan, tak si představ např. muslima), tak to umíš respektovat...a názory svého partnera respektovat neumíš? Čím se jeho názory liší?

[caramelka]

misu, on 28 January 2012 - 18:47, said:

Hádať sa je ľahké.
Dobre sa hádať tak aby nebol zasiahnutý a urazený ten druhý a aby došlo k nejakému konštruktívnemu riešeniu, nie len vykrikovaniu si hriechov, je umenie.

Asi najzákladnejšie je - dýchaj. Kým niečo povieš, vykríkneš, aspoň do troch napočítaj a prehraj si to v hlave, rovnako aj reakciu partnera a až potom to povedz.

A, rovnako ako si nemyslím, že alkohol je ospravedlnenie pre veci, čo sa nemali a predsa sa stali, tak ani "bola som rozčúlená, preto som to povedala" u mňa moc neplatí. Jednoducho, to čo už raz povieš, bolo vyrieknuté a platí. Ak niekomu vynadáš do debilov, pourážaš ho, ublížiš mu, a tým si uhasíš vlastný hnev, veľmi ťažko budeš za 30minút sa k nemu líškať a hovoriť, že to nič pre teba nebolo, lebo si taká a nevieš s tým nič robiť.

no asi by nebylo od veci rict ze ty hadky probihaji z 80-90% po internetu. takze vykriknuti nebo tak neco obvykle nehraje moc roli, osobne se hadame minimalne, proste jenom nekdy. bohuzel jsou i takove situace kdy mam dojem, ze je spravedlnost na me strane a potom ani nemam potrebu se ovladat. samozrejme ze tak nemyslim vsechno, co reknu, to asi nikdo "tak nemysli". netvrdim, ze nesouhlasim se vsim, co tvrdim pri hadce, ale urcite ne uplne se vsim. taky nekdy to je fakt hadka coby vymena nazoru, nekdy (jednou) to bylo kvuli zarlivosti.. ktera byla musim podotknout, naprosto opravnena a on to myslim doted nepochopil, proc mi to vadilo.. tak tehdy jsem se fakt neovladala, protoze jsem byla na dne.. coz on nechape a jen vzdycky rika, jak jemu to ublizilo, takze si nejak nedokaze reflektovat, jak ublizil me.. proste ze si vzdycky rekne "aaa, zase me urazila, to je ale hnuska", aniz by si domyslel, proc jsem to asi udelala.. si myslim ja. tak podle me kdyby to pochopil, tak tezko bude rikat, jak se citi ublizeny, protoze se pres to dovede nadnesene prenest.. myslim si ze je dulezite pochopit, proc ten druhy rika to, co rika..

[caramelka]

Citovať

třeba mně takový příměr vůbec nic nevysvětlil. Pro mě je uplně nepodstatné, zda bude partnerka komunista nebo těžká pravice. Ať si je klidně Svědek Jehovův...

mno a to je prave to, pro me tohle je docela dulezite, samozrejme je primitivni nekoho respektovat proto, ze ma rad spenat nebo papriku. to mi je jedno, ale treba kdyby se kazdy den cpal uzeninama nebo nejakym me odpornym masem (napr. praseci kolena) na snidani, obed a veceri, tak by mi to uz jedno nebylo, protoze by mi to prislo proste odporne, a nedovedla bych si predstavit nas dalsi fyzicky kontakt, leda ze by si cistil porad zuby, ale i to druheho obtezuje, takze ano, takoveho cloveka bych respektovat v jeho nazoru nemohla a melo by to i prakticke dopady.

co se tyka toho, kdyz je nekdo krestan, fajn, myslim si o nabozenstvi svoje, respektuju ho - ale jen do te doby, nez bych s nim mela zit a nez by me zacal nutit do tech jejich tradici, chodit do kostela na msi, modlit se, mit v mych 22 letech svatbu a hned potom deti -- to jsou prakticke dopady, ktere bych respektovat nemohla, ani kdybych chtela. a to ja bych nechtela. pritom jsem mela nekolik prilezitosti, kdy jsem se bavila vylozene s krestany (chlapi) - a vzdycky mi prisli vyjimecni, slusni, neda se to vubec porovnat s klasickym ceskym ateistou. byli to proste slusni lide a dovedla bych si predstavit nase setkavani, opravdu jsou velmi sympaticti, nejde jim hned o sex. ale prave proto, ze vim, ze by to casem zacalo skripat prave v tech tradicich a kdo vi v cem jeste, do toho nikdy nepujdu. nemohla bych s nim "zit", pokud bych byla ja ateista a on krestan, nemohli bychom spolecne vychovavat nase deti.

ja proste od partnera ocekavam nejaky soubor toho, co by mel delat, at uz je kdokoliv. postupne jak ho poznavam, vic mi ale zalezi na tom, co je to vlastne za cloveka, jaky je jeho volny cas, konicky, co rad dela, ceho by chtel v zivote dosahnout, co je jeho zivotni prioritou. kdyz tohle zjistim a nic z toho mi nevadi, nemam problem s nim po dobrem vychazet. kdyz vsak ma ve volnem case na praci 2,3 veci, ktere opakuje stale dokola, nebo kdyz rad dela neco, k cemu se obvykle nepriblizim ani na par metru (nebo i muzu, ale zase se rychle stahnu, protoze mam svoje konicky) a vidim, ze nema v zivote takove ambice jako ja -- tak se mi potom zda, ze se nase cesty rozchazeji. pokud napr. bude mit nekdo jako zivotni prioritu koukat se na televizi, nebo se flakat tak dlouho, dokud to pujde... pak proste casem uznam, ze to neni vhodny partner pro zivot, ktereho hledam.. a zacnu hledat jinde. samozrejme, ze to nebude NIKDO respektovat - to pak uz neni nazor, to je kompletne rozdilna osobnost a odlisna zivotni napln.

nazorove rozdily se nektere respektovat daji a nektere nedaji.. a ja vim i o spouste lidi, jejichz cesty se rozesli kvuli tomu, ze meli odlisny nazor na politiku. to je proste jako kdyz k nekomu chovas silnou averzi a kdykoliv jsi s nim v kontaktu, tak na to neustale znovu narazis. nekdy tato averze muze mit zhruba stejnou silu jako duvod, proc s tim clovekem travis svuj cas.

[caramelka]

autor, on 28 January 2012 - 20:36, said:

misu ti pekne napísala že aj pri hádke sa treba kontrolovať.
Keď vznikne nejaký konflikt tak dotyčného nazveš debilom. Zrejme je to u teba spôsob ukončenia hádky, keďže ste hádkou nedošli k žiadnemu kompromisu a debata nikam nevedie nazveš ho debilom.
Vzťah je ponuka a dopyt.
Každý do vzťahu niečim prispieva a niečo za to chce.Každý by sme chceli partnera podľa svojich predstáv a snažíme sa ho vylepšiť a čiastočne aj ovládať.
Lenže človek aj vo vzťahu potrebuje nejakú slobodu myslenia a rozhodovania. Nemôžeš od niekoho chcieť aby všetko urobil podľa tvojich predstáv lebo to sú tvoje predstavy a on má trochu iné.To už by si doma mala robota ktorý ta ničím neprekvapí, nerozosmeje.A ešte k tomu ty sa asi rada hádaš, potom by to nešlo.
Partneri sa snažia spoločne riešiť problémy, jednoducho si pokecajú o probléme a prídu na nejaké riešenie.
Z nejakého dôvodu si si vybrala partnera ktorého máš, niečo sa ti na ňom páči a asi je toho dobrého viac ako toho zlého.
Caramelka porozmýšľaj o tom čo som tu napísal a skús niečo napísať prečo tie vaše hádky naberú taký rozmer.

jak uz jsem napsala vyse oiovi..
ja proste citim velmi silnou averzi, bolest, citim, jako kdyby me nekdo zabijel.

[oio]

caramelka, on 23 February 2012 - 15:28, said:

mno a to je prave to, pro me tohle je docela dulezite, samozrejme je primitivni nekoho respektovat proto, ze ma rad spenat nebo papriku. to mi je jedno, ale treba kdyby se kazdy den cpal uzeninama nebo nejakym me odpornym masem (napr. praseci kolena) na snidani, obed a veceri, tak by mi to uz jedno nebylo, protoze by mi to prislo proste odporne, a nedovedla bych si predstavit nas dalsi fyzicky kontakt, leda ze by si cistil porad zuby, ale i to druheho obtezuje, takze ano, takoveho cloveka bych respektovat v jeho nazoru nemohla a melo by to i prakticke dopady.

co se tyka toho, kdyz je nekdo krestan, fajn, myslim si o nabozenstvi svoje, respektuju ho - ale jen do te doby, nez bych s nim mela zit a nez by me zacal nutit do tech jejich tradici, chodit do kostela na msi, modlit se, mit v mych 22 letech svatbu a hned potom deti -- to jsou prakticke dopady, ktere bych respektovat nemohla, ani kdybych chtela.

to jsi vysvětlila, proč nemůžeš reálně tolerovat některé odlišné zvyky/chování...
...a důvod je ten, že tato odlišnost je přímo v praktickém konfliktu s tvými zvyky/chováním. Tj. tolerance druhého by v tomto případě znamenala omezení sama sebe.

Znamená to, že ty odlišné názory přítele mají taky nějaké konkrétní praktické důsledky, které tě vadí? Pokud ano, tak to již chápu. Pokud ale ne (např. přítel je levičák, ty pravičák, ale přítel tě nenutí volit levici atd.), tak stále nerozumím tomu, proč nejde respektovat cizí názor.

Píšu to proto, že pokud je problém vskutku jen a jen to, že tě prostě vadí jeho názory...tak na to podle mě neexistuje rada a vaše situace nemá řešení (resp. řešení je buď zvyknout si/zkousnout to nebo se rozejít). Pokud ale je tam nějaký důvod, např. to má nějaké praktické konsekvence a vadí tě spíše než názor právě ty praktické důsledky (které si člověk někdy ani nemusí pořádně uvědomovat - proto je má rada, aby ses na tohle zaměřila a tuto možnost prozkoumala), pak je mnohem větší šance, že lze nalézt řešení.

caramelka, on 23 February 2012 - 15:28, said:

ja proste od partnera ocekavam nejaky soubor toho, co by mel delat, at uz je kdokoliv. postupne jak ho poznavam, vic mi ale zalezi na tom, co je to vlastne za cloveka, jaky je jeho volny cas, konicky, co rad dela, ceho by chtel v zivote dosahnout, co je jeho zivotni prioritou. kdyz tohle zjistim a nic z toho mi nevadi, nemam problem s nim po dobrem vychazet. kdyz vsak ma ve volnem case na praci 2,3 veci, ktere opakuje stale dokola, nebo kdyz rad dela neco, k cemu se obvykle nepriblizim ani na par metru (nebo i muzu, ale zase se rychle stahnu, protoze mam svoje konicky) a vidim, ze nema v zivote takove ambice jako ja -- tak se mi potom zda, ze se nase cesty rozchazeji.

tohle je už mnohem více konkrétnější, je ale potřeba to zkonkretizovat ještě více, jinak podle mě nelze dát radu
tak např.:
# proč ti vadí jeho malé ambice nebo to, čeho by chtěl v životě dosáhnout? (Protože se obáváš, že nebudete mít dost peněz a pro tebe jsou peníze důležité? Protože se obáváš, že ti bude bránit v tvém růstu, např. ty se chceš věnovat kariéře a myslíš, že on po tobě bude chtít, abys byla v domácnosti? - to jsou dvě možné odpovědi, které mě napadly, otázkou je, jaký je tvůj opravdový důvod)
# proč ti vadí, jak tráví svůj volný čas, tedy čas, kdy ani není s tebou, ale je sám a nemá nic na práci? (zde mě nenapadá, proč by to mohlo vadit)
# proč ti vadí, že se věnuje něčemu, co tebe vůbec nezajímá? (Protože si s ním nemůžeš povídat o svých koníčcích, protože by to nepochopil/nemá zájem/nemá k tomu co říct? Protože neposkytuje dostatek pro tebe zajímavých podnětů, tedy se s ním nudíš?)

V závislosti na tom, jaké jsou přesně tvé důvody, pak lze (příp. nelze) něco poradit.

[caramelka]

Citovať

Pokud ano, tak to již chápu.

jj

Citovať

Píšu to proto, že pokud je problém vskutku jen a jen to, že tě prostě vadí jeho názory...tak na to podle mě neexistuje rada a vaše situace nemá řešení (resp. řešení je buď zvyknout si/zkousnout to nebo se rozejít).

právě.. otázka je jak se rozejít, i když toho člověka miluješ?
popř. ty si myslíš že má cenu celý život něco skousávat?

Citovať

# proč ti vadí jeho malé ambice nebo to, čeho by chtěl v životě dosáhnout?

- asi abych si ho mohla víc vážit... jelikož si neváží sám sebe a nevidí v tom smysl mít nějakou sebeúctu, tak potřebuju něco, pro co si ho můžu vážit. a jako běžného člověka si ho vážím, ale abych s ním mohla zůstat celý život, tak potřebuju "něco extra" mít doma.

Citovať

# proč ti vadí, jak tráví svůj volný čas, tedy čas, kdy ani není s tebou, ale je sám a nemá nic na práci?

jelikož často se chová úplně stejně i se mnou, jako když je sám, já osobně mám mnohem větší motivaci do života, když jsme my dva spolu, takže chci dělat věci, co bych normálně nedělala - což on většinou moc nechápe. někdy mě to ale začne nudit, co on dělá, takže upadnu do deprese, jelikož mě fakt netěší, že moje přítomnost na něj nemá žádnej vliv...

Citovať

# proč ti vadí, že se věnuje něčemu, co tebe vůbec nezajímá?

asi všechno co jsi uvedl + to že moje přítomnost je zbytečná.

[oio]

caramelka, on 07 March 2012 - 04:22, said:

jj

no tak potom je otázka, jaké konkrétní praktické důsledky jeho názorů tě vadí.

caramelka, on 07 March 2012 - 04:22, said:

právě.. otázka je jak se rozejít, i když toho člověka miluješ?

většina lidí se s tím, koho miluje, nerozchází

caramelka, on 07 March 2012 - 04:22, said:

popř. ty si myslíš že má cenu celý život něco skousávat?

to reálně nejde
dojde spontánně k těmto možnostem:
1. skousávání se relativně brzy stane nemožným a dojde k rozchodu
2. skousávání přestane být skousáváním, ale stane se nijak zvlášť neprožívanou rutinou. Asi jako když malé dítě musí přetrpět, že si musí čistit zuby. Časem si na to zvykne a původně silně nelibá činnost se stane nijak zvlášť neprožívanou obyčejnou samozřejmostí.

caramelka, on 07 March 2012 - 04:22, said:

- asi abych si ho mohla víc vážit... jelikož si neváží sám sebe a nevidí v tom smysl mít nějakou sebeúctu, tak potřebuju něco, pro co si ho můžu vážit. a jako běžného člověka si ho vážím, ale abych s ním mohla zůstat celý život, tak potřebuju "něco extra" mít doma.

tomuhle sice rozumím, ale jakkoliv radit (vůbec i jen o tom uvažovat) se mi příčí, neboť s tebou filosoficky nesouhlasím. To by ale bylo na spíše filosofickou debatu - proč si potřebuješ ho vážit.

Možná trochu netypická otázka, ale můj argument je prostý. Má to nějaké praktické důslekdy či nevýhody? Nebo jde jen o cosi psychického (a tedy tebou odstranitelného). Příklad: představ si holku, která nechce k sobě chlapa s nižším vzděláním než má ona. Tvrdím, že pokud si rozumí (tj. jeho vzdělání je dostatečné k tomu, aby našli společný slovník), pokud má dostatečný příjem (např. podnikatel, který akademické vzdělání až tak nepotřebuje), pokud je dostatečně inteligentní...prostě pokud to nemá žádné významné praktické nevýhody...tak dál požadovat, aby měl VŠ a přes to vlak nejde...považuje za velice povrchní a nezralé (osobně bych tedy považoval za povrchní i ten požadavek peněz, ale dejme tomu, není to alespoň nezralé..možná je to naopak až přezrálé). Pokud vskutku nejde o nic jiného než o prestiž...o to, že kamarádky možná pozdvihnou obočí, když zjistí, že přítel dané holky má nižší vzdělání než ona...tak trvám na tom, že jde o nerozum. Uplně stejně se dívám tady na tohle - na ten tvůj požadavek, aby měl něco "extra", za co si ho můžeš vážit. Ptám se: jde jen o prestiž, status, pozlátko... nebo sleduješ něco konkrétního? Pokud sleduješ něco konkrétního, co?

Podle mě není důležité, aby měl partner něco, za co si ho je možné vážit, ale aby neměl nic, za co je možné si ho nevážit. Pokud tvůj partner nemá nic, za co je možné si ho nevážit, potom by sis ho měla vážit, protože v dnešní době je to vskutku výjimka. Pokud má nějakou problematickou charakteristiku, díky které si ho nevážíš, je možné pracovat na tom, aby tu charakteristiku mít přestal. Je to mnohem jednodušší než opak (tj. je snadnější potlačit nějakou charakteristiku než vytvořit nějakou novou. U tohoto konkrétního příkladu s "vážením si" myslím, že se pohybujeme na hranici nemožnosti, tedy pokud nemáš nějakou velmi konkrétní představu, co by to to "extra" mělo být.)

Jsou to ale tvoje preference, těžko ti mohu naordinovat své...

caramelka, on 07 March 2012 - 04:22, said:

jelikož často se chová úplně stejně i se mnou, jako když je sám, já osobně mám mnohem větší motivaci do života, když jsme my dva spolu, takže chci dělat věci, co bych normálně nedělala - což on většinou moc nechápe.

mám to chápat tak, že odmítá dělat věci, které ty chceš dělat a raději chce dělat to, co dělává, když je sám?
Pokud ty chceš něco dělat a on odmítá, šel bych na to metodou směny. Prostě to dát jako podmínku pro to, že pak ty budeš dělat to, co chce dělat on.

caramelka, on 07 March 2012 - 04:22, said:

upadnu do deprese, jelikož mě fakt netěší, že moje přítomnost na něj nemá žádnej vliv...

Zve tě k sobě někdy on sám od sebe? Pokud nezve, tak za ním zkus nejít - možná potřebuje trochu prostoru pro sebe. Pokud tě ale zve, pak asi neplatí, že tvoje přítomnost na něj nemá vliv (kdyby neměla, nezval by tě).

caramelka, on 07 March 2012 - 04:22, said:

asi všechno co jsi uvedl + to že moje přítomnost je zbytečná.

k zbytečnosti viz výše
a jinak:
# Protože si s ním nemůžeš povídat o svých koníčcích, protože by to nepochopil/ - nepochopil jako neocenil (např. tvůj koníček je kosmetika a on to nepovažuj za zajímavé) nebo nepochopil jako nerozuměl (např. tvůj koníček je kosmetika a on nezná rozdíl mezi šamponem a kondicionérem)? Pokud jen nerozuměl, tak řešení je snadné - edukace. Pokud neocenil, tak...
>> ... nemá zájem/ ...zde asi není jiné řešení než si na to najít kamarády, kteří stejný zájem sdílí. Nutno však podotknout, že často si lidí myslí, že druhý o jejich koníček nemá zájem a tento nezájem je způsoben pouhým nedostatkem informací o této zálibě. Dodáním informací často vzbudíš zájem. Píšu to jako by se to týkalo jen "znalostních koníčků", ale platí to i pro aktivity. Pokud někdo není zvyklý chodit do kina nebo neví, kdo to byl Salvador Dali, těžko se divit, že tyto aktivity sám nenavrhne (neví, v čem je lepší kino / neví, kdo to byl Salvador..). Pokud ho ale k tomu dokopeš, značne se zvyšuje pravděpodobnost, že ho to bavit začne. Bylo by ale hodně divný, aby stačila pouhá jedna expozice (viz malé dítě -- prvních 500 partií šachů v životě nikoho nebaví, stejně jako nikoho nebavilo učit se písmenka...a taky čtení je jeden z nejběžnějších koníčků). Takže pokud to shrnu, na léčbu nezájmu podle mě existují tři způsoby:
1. vykašlat se na to a najít si svůj kroužek/své fórum/své nadšence ..a řešit danou věc s něma
2. zvolit strategii malého dítěte - donutit k činnosti s předpokladem, že ho po několika opakováních začne bavit (pozn. např. mě přítelkyně naučila chodit do kina vychytrale oklikou přes dokumenty ve hvězdárně (vesmír - můj koníček). Člověk si zvykl na lidi, na to, že k filmu se musí oblíct a vyrazit do města...a pak jsem si zvykl i na kino).
3. dodat informace, dělat to před ním a vyprávět mu o tom před ním ...opět-předpoklad je, že časem začne rozumět (na dítě taky napřed musíš půl roku mluvit než ti řekne máma - opravdu, dospělí lidé nejsou tak odlišní od dětí)
>> ... nemá k tomu co říct? - tohle v podstatě viz předešlé

# Protože neposkytuje dostatek pro tebe zajímavých podnětů, tedy se s ním nudíš? - u tohohle zastávám názor, že partner není od toho, aby zprostředkoval zábavu. Od toho je zábavní průmysl. Zkus se nad tím zamyslet (nad tím, zda je pro tebe prioritou skutečně to, aby partner poskytoval podněty). Druhá věc je samozřejmě mu to nějak naznačit, resp. ho požádat, aby zkusil vymyslet nějaké aktivity. Pokud ale není zábavný, tak tohle je jedna z věcí, s kterou se budeš muset smířit, protože zábavnost nejde naučit.

[caramelka]

problém je že já už se v tom ztrácím.... kdybych si našla na danou věc, co chci dělat, kroužek nebo tak.. to je blbost... protože na spoustu z těch věcí ani neexistuje kroužek.... např. není žádný kroužek lidí na chození do divadla nebo na výstavu... na to bych si už jednoduše musela najít kamarády, a to zabere čas, najít si nějaký kamarády. navíc když si najdu kamaráda-kluka, tak by na mě určitě žárlil.. a kamarádky jednoduše moc nemám a je snad ještě obtížnější je získat, než ty kamarády. mám jen spolužačky ze školy a s těma řešíme spíše školu, než co jiného, ale ty neznám natolik, abych jim mohla prostě zavolat, jestli si jdou někam sednout nebo jestli jdou do kina... ze všeho nejjednodušší je pro mě prostě zavolat jemu, a když nemá zájem nebo čas, tak jsem zdrcená, protože nemám nikoho, s kým bych se mohla bavit... a toho času na zábavu opravdu nemám mnoho, takže ve finále skončím doma zavřená u filmu nebo v depce, navíc se další den nemůžu soustředit na práci. takže když na sebe máme aspoň ten jeden den, chtěla bych tam vložit všechno... ale to u něj nemá smysl mu to vysvětlovat....